Jdi na obsah Jdi na menu
 


Básničky

25. 4. 2012

Láska mi zlomila srce a láme mi ho dál.  

 LÁSKA

VÍM, ŽE SE TO NEMÁ

S tebou jsem a vím, že se to nemá. Na rtu miliony slov a přeci zoufale němá. Tiše naslouchám.....

S tebou jsem a vím, že se to nemá. Za noci plné hvězd, štěstí násobí se dvěma, když se milujem.

S tebou jsem a vím, že se to nemá. Kradu noc a chci i den, něžnou láskou opojená. Tvůj úsměv miluji......

S tebou jsem a vím, že se to nemá. Je mi fajn. PROSTĚ JE!!! Ať si zuří tvoje žena.

 Láska je touha po rozbřesku stočená v teplém objetí.

Láska je štěstí plné stesků, láska je dar i prokletí.

Láska je poznat nepoznané, plakat a smát se ve chvíli.

Láska je rozkoš pro pozvané, milostný kámen z mohyly.

Láska je síla nespoutaná, zkrotlý plamen, vodní vír.

Láska je postel rozestlaná, láska je čas, co se zastavil.

Láska je cit v srdečním svalu, šílenství mozku bez hranic.

Láska dá všechno a nebo N I C !!!

Touha

 

Tisknu se blíž
a pořád je to málo
všechno co smíš
a co stokrát se mi zdálo
toužím tě, lásko
snad není to hřích
přát si tě blízko
tisíckrát blíž..

 

Polibek

 

Už zavírám očka,
vedle nás přede kočka.
Jsme si hodně blízko
-není hezčí místo.
Z tvé blízkosti se mi tají dech,
voní tady mech.
Dotýkají se naše rty
tají i ledové kry.

 

 

Nenávídím Tě, lásko....

 

Nenávidím tě lásko
zničené sny
proklínám tě lásko
proplakané dny
nenávidím tě lásko
rozržené sebevědomí
proklínám tě lásko
debilní nevědomí

Nenávídím tě!
Zbožňuji tě!
Proklínám tě!
Miluji tě!

 

 

Usínáš

 

....usínáš copak se ti zdá, kolem tebe stále je tma, a vedle tebe ležím já, tak copak se ti lásko zdá.........

Očí ti leskem svící září,
A tvé vlasy na polštáři.
Co víc si přát,
Než aby si mě měl rád.

Horoucí polibek na dobrou noc ti dám.
„Už spíš lásko“, se teď v duchu ptám.
Kousíček pro tebe ustřihnu nebe.
Chci říct, že miluji snad jenom tebe.

Srdce…

 

Když jsem s Tebou lásko,
...moje,
rozbuší se srdce,
...moje,
které touží po Tobě,
...mít Tě,
pořád při sobě.

Chci být s Tebou lásko,
...moje,
jen Tebe miluje srdce,
...moje.

Kdybych Tě tak mohl obejmout,
...pohladit Tě po tváři,
až se Ti očka rozzáří,
... a do ouška Ti pošeptat
" Lásečko miluji Tě ".

...jsi to nejcennější co mám

 

Už nikdy…

 

Naděje umírá poslední.
Je to pravda.
Doufala jsem až do poslední vteřiny,
až do chvíle, než si řekl:
"budeme kamarádi..."
Jen tak bez zájmu, bez citů...

Naděje umírá poslední...
A já teď umírám s tou nadějí.
Umírám bez tebe.
Stačilo jedno slovo...NEODCHÁZEJ!
Ale ty si o to nestál,
nestál si o mě,
o mou lásku,
o mé doteky...

A mě teď nezbývá, než se s tím smířit.
Smířit se s tím, že mě už NIKDY nepolíbíš,
NIKDY neobejmeš....
a...
NIKDY mi neřekneš..."MILUJI TĚ!"

 

Anděl

 

Jsi krásná,
krásná jako oblaka,
v jitřních světel jasu.

Jsi hebká,
jako nezmačkaný kapesník,
jako zrnko zlata času.

Jsi čistá,
jako voda
pramenící v horách,
také nejistá,
jsi dítkem samotného Boha.

Jsi můj anděl,
dávající štěstí,
možná odletíš,
však pro mne žal a pláč.

Jsi jako rosa,
třpytící se v trávě,
jež chodí bosa
a kapky rosy
smetá z trávy hravě.

Jsi má hvězda,
která na nebi se třpytí,
zůstaneš hoře,
spadneš dolu?
kdo Tě chytí.

 

Roky

 

Srážíš mě na dno,
zavíráš vrátka,
na bitevním poli
držela ses zkrátka.

Já jsem tou obětí,
hledím ti na záda.
Nehybné tělo…
do ticha padá.

Srdce mi trháš,
zemřela´s brzy,
napadlo tě,
že jsou tu i druzí?

Nikdo nechápe
mé psané řádky,
zůstala jsem sama.
Vrať se mi zpátky!

Titulek novin
„Nezvěstná“ hlásí.
Pod článkem fotka…
Kdo mou duši spasí?

Musím jít za tebou,
už jsem to vzdala,
nezlob se na mě,
vždyť já tě milovala!

Tvé tělo objímám,
proč jsi to dopustila?
Brzy se setkáme -
to žes mě opustila.

Do ticha a tmy
zaznějí kroky.
„Tak jsme našli tělo.“
Uběhly roky…

 

Za okny otazník

 

Za oknem bíle padá sníh
i tlukot srdcí bolavých zcela náhle ztich´.

Za okny tančí Večernice,
krev rudě stéká po záři půlměsíce.

Za oknem šeptá mráz,
že těžká láska zas boří další hráz...

 

Proč rveš mi srdce

 

Proč rveš mi srdce,když vidíš ,že to bolí,
Nevidíš mé oči zaplněné solí,
V uších mi zvoní,
z rukou stéká krev,
řvu a křičím stejně jako lev.

Hele chlapče,nikdy nebudu tvůj pes,
zatínám své prsty ve velmi silnou pěst,
neslyším na sedni,lehni
žádné jiné povely.
A už vůbec ne od takového mizery.

Ref.:Jsi parchant,
když vidíš,že trpím směješ se,
Jsi netvor,
Necháš mě a řekneš stane se

Nemáš srdce z kamene,
ale rovnou z démantu,
a mé hodíš do ohně,
však počkej,já tě dostanu…

Jsi svině co si nezaslouží,
nikdy v klidu žít,
o tom si můžeš
leda v noci snít,
a pro mě za mě můžeš si třeba shnít……

Nemá to cenu totiž,víš...


 

 


 

 

Vzpomínka

 

Slunko svítí,

Láska semnou.

Kde mám býti

A vážně s tebou?

 

Otvírám okno,vzpomínám,

Snad nad námi přemýšlím.

Na náš včerejší de se podívám,

Bylo to včera,pokud se nemýlím?

 

Rej,barev tady poseto

A co květiny?

Tolik veselo tu být muselo,

Však víš,jsi můj a jediný.

 

Počítám miliardy hvězd na nebi.

Nikdy neusínám,i když sním,

Psst…to ostatní přece víš.

 

 

  PŘÁNÍ

 ať hojnost máš všeho co srdce Tvé by chtělo, 

ať každý den hlavně to radostné Ti ukáže,

ať v sobě máš vždy dost kuráže,

prožít den naplno a směle,

ať všechno Ti jde skvěle,

ať po ruce máš vždy přítele,

ať světem se Ti kráčí vesele,

 ať úsměv Tě stále provází

a LÁSKA nikdy neschází... 


 

 

Co je to vlastně láska?
Světlem oděná kráska.
Co je to vlastně slunce?
To jsou dvě spojené ruce.
Co jdou spolu životem,
v srdci slunce v duši den.

Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tahle slova
a možná, že už víš, že Ty jsi ona

 

 

 

Jsi mince v mé dlani

jsi voňavé psaní

jsi na patách kapka rosy

jsi vše, co se právě nosí

jsi můj stín za soumraku

jsi společník na opuštěném vraku

jsi můj sen za víčky

jsi krásný dárek z krabičky

jsi každé slovo, co mi vyjde z úst

jsi strom, který začal růst

jsi píseň z gramofonu,

jsi v každém jejím tónu

jsi hlavní barva světa,

jsi motýl, který létá

jsi vlastně i můj zrak

jsi obláček i mrak

jsi každičký můj vzdech

jsi heboučký, měkký mech

jsi pohádková bytost

jsi mé štěstí i lítost

jsi prostě úplně všude

asi to vážně láska bude...

 

        

 

 

 

 

 

 

 

 Už blíží se půlnoc
Snad pomalu usínám
čas ztrácí svou moc,
když na tebe vzpomínám.

Vzpomínám na chvíli,
kdy byl jsi se mnou
proč nemám dost síly,
proč chci být jen s tebou.

Proč nemám dost odvahy
říct ti, co cítím,
snad bojím se pravdy
mám strach, že se zřítím.

Nevím, co říct,
když díváš se mi do očí,
snad mám chuť tě svléct
a strávit noc ve tvém náručí.

Vím, že je to pouhé snění,
musel by se zázrak stát.
Nechci zůstat v zapomnění,
jen o tobě si nechat zdát.

Miluji být s tebou,
miluji tvoje dotyky.
Miluji,když se na mne rty tvé smějou,
miluji to jako ty.

Miluji ty chvíle, které mě hřejou,
když myslím na tebe,
tají se mi dech.
Když tě mám u sebe,
běhá mi mráz po zádech.

Znáš to moc dobře.
Já jsem tvá jediná,
ale i ty jsi můj jediný.
Milujeme se spolu,
s pocitem bez viny.

Jednou přijdeš za mnou a říkáš,
že moje děti budou i tvoje.
A víš, že já vím,
že pravda v tom je.

Láska je sladká, je k smíchu,
ke spáchání nevinného hříchu,
také k slzám dovést může,
kdo je jí polapen kvete, jako růže.

Kdo ji nepoznal, cítí se sám,
nenaučí se nevinným hrám.

Ona je silná a umí se prát,
kdo ji pozná, má ji vážně brát.
Pomůže Ti v nejhorších chvílích
a dokáže nevést na cestu ke správnému cíli.

Může být všude a Ty ji přesto nevidíš,
dyž ji má druhý, tak mu ji závidíš.

Někdy Tě potká zůstaneš ní,
pocit štěstí Tě nemine.
Někdy Tě potká a jde dál,
přesto má moc, jak sám král!

 

Vstala a chtěla jít,

nebavilo ji už na světě být.

Slzy pálily ji moc,

plakala dlouho, celou noc.

Chtěla být jen s ním,

líbat jeho tváře,

srdce neosvítila jí záře.

Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,

lásku mezi sebou si zaslíbili.

To ona, zkřížila jí plány,

nikdy už nebude nežné milování.

Milovala ho moc,

víc než sebe,

víc než oblohu,

víc než jasně modré nebe.

Už nemohla, byl konec všeho,

neprobudí se už nikdy vedle něho.

Stála tam na mostu,

dívala se dolů,

už chtěla skoncovat

s představou: spolu!

Houkání sanitek, pištění kol,

nikdo nevyléčil její světabol

 

V hlavě mám gesta,
co význam nemají.
Vidím Tvá ústa,
co skvěle líbají.
Slyším Tvá slova,
co s ničím se netají.
Cítím Tvé ruce,
co strach nemají
Znám Tvé dotyky,
co něžně lechtají.
Znám okamžiky,
kdy dech se Ti zatají.
Znám všechny otázky,
na které se lidi neptají ...

 

Milovat motýly, milovat vzduch,
láska, ta zesílí, zlepší se sluch.
Milovat úsměv, milovat hlas,
milovat jeho hněv, usmířit se zas.
Milovat věrně, milovat nekonečně,
nevidět černě, snít stále a věčně...

 

Jsem hřích, ty hříchu nádoba,
jsem horečka, Ty jsi má choroba,
jsem láska, Ty lásky podoba,
jsem prokletá a Ty jsi má svoboda...

 

Tolik jsem v naší lásku věřila
a na tebe se každý den těšila.
Však ty jsi už přestal psát
ne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš a já utírám slzy.
Zklamal jsi mě příliš brzy.
Snad chyby jenž byly mou vinou,
mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,
pro toho kdo mě už nebude milovat… :o(

 

Je to právě xx let,
co jste oba spatřili tento svět.

K narozeninám Vám přejeme,
jak to zvykem bývá,
aby se Vám splnilo,
vše, co srdce skrývá.

Hodně štěstí, hlavně zdraví,
pohodičku, dlouhé mládí.
Nechť provází Vás samá radost,
naděje a žádná starost.

To Vám přeje z celého srdíčka
Váš strýček a tetička.

 

Sviť, sluníčko, zlatým světlem,
s láskou pohlaď zemi teplem.
Pohlaď toho, kdo dnes slaví
a popřej mu štěstí, zdraví.
Pošimrej ho za nás maličko,
ať dnes září jako sluníčko.
Že je o rok starší? Komupak to vadí?
Vždyť ho máme všichni rádi.

 

Žij podle svého, měj pevné zdraví,
narozeniny oslav tak, jak se slaví,
popíjej víno, hodně se směj,
jen dobrou náladu, prosím tě, měj.
Máme Tě rádi, dobře to víš,
jen s matkou manžela občas je kříž.
Budu se snažit neříkat nic,
abych si vnučky užila víc…

Knarozeninám

Životje jako cesta vlakem -
klikatá, plná zajímavýchlidí a rychle ubíhá..
Navštívil jsivagón lásky, založil si rodinu,
to se stalo tvýmživotním dárkem,
na tu dobu se krásněvzpomíná.
všechny své blízké,lásku, spokojenost a úsměvy na tvářích
vesvém vagónu dnes máš...
Slavíme totižtvé narozeniny , a tak si připijme na zdraví a nakuráž...
V jídelním voze vínečko sidáme,
dostanem se do pohody a písničku sizazpíváme.
Přejeme Ti dlouhou cestu beznehody.
dnešní narozeninovou jízdu oslav, jaknejvíce umíš
pojedeme s tebou vždy v Tvémkupé, o to se nemusíš bát
tancuj a raduj se,protože dnes slavíš!
Tvé oči mládímzáří, srdce se směje, musíš se radovat!!
Všenejlepší k TVÝM -- NAROZENINÁM TI PŘEJE

 

Knarozeninám

Dnesslavíš -- let.
Čas letí a nevrátí sezpět.
Věk není to, v čem poznává sestáří.
Když Tvé oči mládímzáří,
a když se Tvé srdce umípousmát,
tak ten věk není znát.
Zažil siuž mnoho šťastných i smutných dnů.
Tvrdě jsipracoval, užíváš si každého dne a stálebudeš milovat.
Ještě se ti může splnit tisícero snů,
zkterých se budeš radovat...
Popíjej víno,písničku zpívej,
s veselou náladou na světse dívej.
VŠE NEJLEPŠÍ K TVÝM --.NAROZENINÁM!

 

Knarozeninám

Dnesnarozeniny máš,
a tak splň si své velképřání.
Jen ty jediný ho znáš,
adnes ti bude k mání.
Hodné děti, věrnouženu,
to vše se ti už splnilo.
Neměj hlavně žádnoutrému,
a život si užij naplno.
Ještě tě čekáspousta let,
kdy se tvá přání vyplní.
Budešchtít obeplout svět,
nebo se učit jezdit na koni.
Aťjakýkoliv je tvůj sen,
budeme Tě vždy mítrádi.
Užij si ten dnešní den,
a oslavuj svénarozeniny s námi...

K narozeninám

Vím asi se dívíte proč je na tom přáníčku kráva a ne kočka nebo pejsek je to z toho důvodu že po dlouhém zjišťování jsem zjistil že dotyčný je zavislý na krávičkach a nejen k obědu :-d.

 K narozeninám

Své srdce ti dám,
ještě že tě mám.
Strašně moc tě miluju,
ověčku ti daruju.
Štěstí ať ti přinese,
přes smutek tě přenese.
Koukni na ni, mysli na mne,
hlavně v noci, ale i ve dne.
Pamatuj si jediné,
miluju tě a žádný ne!
Hodně štěstí, hodně zdraví,
co bolí, to přebolí,
co tě trápí, to se spraví.
Važ si lidí kolem sebe,
všichni mají rádi jenom tebe.
Miluj život jako já,
buď rád za to co ti dá.
Můj život mi dal tebe...
...ty si můj život...¦

 Až zavřu oči,otevřu svět,
kde jsme ty a já blízko sebe.
Tam neběží čas,svět málo se točí
a já v tvých očích uvidím nebe.

V popelu leží srdce,
ještě žije,bije prudce.
Nechce se vzdát
i když krvácí,
ve střepech pláče,
ale naději neztrácí.

Dívám se do hvězd,
vidím tam zář,
jak maluje do šedých mraků.
Kreslí si světlem tvou krásnou tvář,
když daleko uleháš k spánku.
Vztahuju dlaň a hladím to nebe,
na dobrou noc ho líbám.
Přivírám oči a vidím tebe,
tuhle noc z dálky tě hlídám.

Pokojem zakrouží večerní vánek,
Cítím, že na mě již jde spánek.
Přemýšlím a vzpomínám,
svíčku tiše zhasínám.
Přeji krásné sny všem lidem,
spi sladce a hlavně s klidem.

Když vyšla první hvězda,
žádný sen se Ti nezdál.
Když noc vkročí k nám, na zem,
Vzpomeneš si, že tu taky jsem.
Až kolem rozline se tma,
Přeji jen,
Ať se Ti něco pěkného zdá.

Květy růží opadají,
lidé si jen nadávají.
Poslední paprsek jako dotek něhy,
zapadá za obzor část něčí touhy.
Slzy dolů lící kanou
Proč se hezké věci ošklivými stanou?.

Kapky vody padají na rozpraskany parapet,
z jehož rtů tečou jako rudá krev.
A mokré listí nedovolí stromu,
aby mi listí šumělo dnes k tomu,
k tomu co každé mladé srdce opěvuje sladce...
Nevíte k čemu?
No k lásce, ty hloupý, předce.
říkám si proč psát jen o tom co je teď, když ráno nikdy nic nenapíšu, proto píši pozdrav pro ráno již dnes :-)
Slunce vyhouplo se do výšin nebes,
paprsek jeho prosvitá mým víčkem.
Však se jen neboj, s mým snem je konec,
už odmykáš mysl zlatavým klíčkem.

Klesla ti víčka
Uléháš na polštář
Spánek tě hýčká
Polibkem na tvou tvář.

Teď jak ve snu se cítím,
když dobrou noc ti chci přát.
Procházím tak kouzelně pohádkovou nocí,
že se mi nechce ještě jít spát.

Tu nádheru dnešní noci,
Ti na dobrou noc posílám...,
ať sny pohádkové se Ti zdají.          

Az vecer zavres sve krasne oci a pujdes spat,vzpomen si,ze zije nekdo,kdo Te ma moc rad.

-Hezky spinkej hajinkej jak medvidek malinkej, zavri ocka at si po tme, at zda se ti treba neco o me! Dobrou noc.

Uz spinkas andilku? Ja se snazim usnout, ale nejde to, stale na tebe musim myslet, na tve sladke polibky, vasniva objeti, na ty krasne chvile kdy sme spolu jen ty a ja! Miluju te a uz se nemuzu dockat az te opet uvidim.. Posilam ti pusinku na ty tvy sladoucky rtiky.
-Ty jsi sla spat a s tebou slo spat i slunce ktere mi sviti na cestu zivotem,ale nezabloudim!Protoze mi tva laska ukazuje kudy mam,a ten smar kam ukazuje smeruje jen k tobe!!! milacku bez tebe se ztratim...Miluju tě!.

Od te doby co te znam,strasne rada usinam.Je to cas,kdy zda se mi,ze nastal raj na zemi.A vis o kom se mi zdava?.

o tobe. DOBROU NOC.

 

 

den za kratko nastane a ny spolu budeme.. Ne nebude to sen ale skutecnost, proto ti preji dobrou noc aby rychle utekla ta skareda noc.. krasne se vypspinkej broucku muj malinkej milujinkuju te.

Dobrou noc slunicko me, me srdicko je jenom tve, at te v noci zahriva, kdyz za okny je tma mraziva... Az nastane ten pravy cas, budu te zahrivat ja zas... Miluju te.

Kosilku oblekam, do postylky uleham. Dnes nebudu citit tve obeti, jak styska se mi, nemas poneti. Ja preji ti krasne sny a dobrou noc. Vzdyt vis, ze miluji te moc a moc.

Veris v to, ze pro kazdeho z nas sviti na nebi hvezda? Kdyz se ted podivas na oblohu. Uvidis ji. Sviti stejne jako moje srdce pro tebe. Dobrou noc plnou snu o hvezdach.

Na dobrou noc, polibku par, na krasne spani pohlazeni, na krasne sny mne, dobrou noc preju ti lasko moje

 

Jsem šťastná, že Tě mám,
ale každou noc Tě postrádám.
Postrádám Tě vedle sebe,
Ty víš, že miluji jen Tebe!
Tak spinkej sladce zlatíčko
a mysli na mě maličko,
zavři očka a jdi spát,
vždyť víš,
že Tě tu někdo má moc rád!


Víčka jsou těžký, chce se mi spát.
Poslední pusinku chtěl bych ti dát.
Polibek před spaním na dobrou noc.
Ty moje myško, mám tě rád moc.
Ale to nejde, jinde dnes spíš.
Snad jak já o tobě i ty o mně sníš

Až slunce zapadne tam v dáli,
já budu vzpomínat, jak jsme se na sebe smáli.
Až oblohu pohltí hustá tma,
budu vzpomínat na nás dva.
Až se mi oči zavřou spánkem,
já chtěla bych být jen vánkem.
Vánkem co k Tobě přiletí,
a splyne s Tebou v jedno obětí.

Dobrou noc a hézké sny
do ouška bych ti ráda šeptala,
ale marně slova ze rtů plynou,
noční tmou se tiše linou.
Tak pootevři okno své,
ať hvězdy pošlou přání mé,
z duše tak moc upřímné,
ať se ti krásně sní,
do té doby, než se ráno rozední.


 

Valentýnské básničky

Krásné ráno, krásný den,
zdál se mi nádherný sen,
sen o dívce a o mně,
sen o lásce a Tobě,
já probudit nechtěl se jen,
já navždy chtěl snít ten krásný sen,
snad i teď sním, sám nevím,
snad se nikdy neprobudím…

Chci tě hladit po tvém nahém těle,
chci vědět, co se ti líbí a co tě žere.
Chci tě líbat od rána až do večera,
chci, aby jsi se cítil tak,
jako kdyby z tebe včela vyletěla.
Chci si hrát s každým kouskem tvýho těla,
chci, aby jsi věděl,
že jenom kvůli tobě jsem zpět přiletěla…
Chci ti dát mé tělo bez odmluv,
chci se milovat bez omluv.
Chci tě vidět, jak po mně toužíš.
Chci vědět, jestli si moji lásku zasloužíš…

Láska je slovo, láska je cit,
kdo nemiluje, nemá právo žít!
Kdo nemiluje, ten nemá rád
- to není přítel ani kamarád        
 

 

Valentýnské básničky

Na svatého Valentýna pusu ti dám,
až budem spolu, rudou růži ti dám,
abys věděl, že tě ráda mám,
sladkou pusu ti dám.

K Valentýnu přeji já Ti
štěstí a lásky víc než dost,
abys, lásko, věděla, že nejsem
jen tak obyčejný host.

Valentýn je svátek hloupý,
tak budu na rýmy skoupý.
Přeci ten, kdo miluje, a zamilovaní zvlášť,
slaví každý den a nemusí si na nic hrát!

Valentýn je svátek zamilovaných, takže i můj.
Já nejsem si zcela jistá, jestli je i tvůj.
Já doufám, že je NÁŠ, tak řekni mi to prosím,
abys to věděl, tak v srdíčku tě nosím.

Na Valentýna pusu ti dám,
abys věděl, že tě ráda mám,
jenom pro tebe místo v srdci mám
a na jiného si nevzpomínám.

Bližnímu svému lásku dát,
být s ním a jeho milovat,
květinu přinést, pár hezkých slov,
či snad jenom v básničce pár slok.

Valentýnku, moje lásko,
dneska tobě posílám.
Ať víš, že já neustále
pro tě v srdci místo mám.

Je jen jeden poklad pradávný,
byť zlatem se netřpytí,
je všude kolem a neustále hlídaný,
už nekonečná staletí.

Je světlem pro slepé i spásou pro věřící,
když nezbývá už naděje,
je hvězdou jasně zářící,
co chudé zdarma zahřeje!

Nelze ukrást, nelze prodat,
s ním žiješ líp než králové,
když ho najdeš, chceš ho rozdat,
v nejbližší kopce slámové.

A co vy, taky ho dáte?
Jaký je ten váš lásky mlýn?
Nemáte a nebo máte?
Ten nejkrásnější Valentýn?

Chtěla bych ti být ještě blíž,
ale ty pořád jen sníš.
Přemýšlím nad cestou jak k tobě jít,
jak tvoji lásku mít.
Ale ty jsi lhostejný,
můj blázínku nádherný.
Snad abych už šla,
teď jedno přání bych měla.
Abys ty mně sebe dal
a už víckrát mi nelhal.

Však čas poví nám dvěma víc,
pak nechci už vůbec nic.

Chci být tou hloupou malou naivní,
chci dostat něco, o čem se jen sní.
Chci ti říct, že jsme si souzeni
a že budu bojovat o naše území.
Chci tě líbat po tvých rtech,
chci se ti zdát ve tvých snech.
Chci, abys mě jedinou miloval
a jen mě hýčkával.

 

 Miluju tvoje oči
a miluju tvoje rty.
Miluju, když ti déšť vlasy smočí
a jsem štastná, že jsi to ty,
kdo mi lásku slibuje

 
Nez dneska vecer sladce zavres vicka, ja nezne polibim te na tva licka... az pujdes dnes vecer spat, vzpomen si na to, ze ma te nekdo rad!.

 

Je toho tolik co bych ti chtěla říct, ale nevím kde začít.

Vím že to není to pravé vyznání lásky ale nemám odvahu abych ti to řekla do očí. Nevím jestli mám vůbec nějakou šanci, či ne. Pokaždé, když tě uvidím, rozbuší se mi srdce a v břiše mi začne létat roj motýlků. Asi je zbytečné psát, jak moc mi na tobě záleží. Vím, že ty to víš, ale stejně ti musím za všechno poděkovat.

Chtěla bych ti poděkovat za vše, co pro mě znamenáš, za vše, čím pro mě jsi. Děkuji ti za to, že ses objevil v mém životě. Vím, že je to teprve pár měsíců, co se spolu známe, že jsme ještě nestačili poznat všechny své špatné a dobré vlastnosti ale i tak jsi to ty, ten který mi vždycky dokáže vykouzlit úsměv na tváři a dokáže si promluvit úplně o všem.

Prosím tě, pověz mi pravdu. Je to jen sen, který má v cestě tolik překážek. Překážky, ze kterých se mi chce plakat, protože vím, že by to pro nás bylo nesmírně těžké. Protože vím, že existují síly, které jsou silnější než my dva dohromady, ale i přes ty překážky budu bojovat jak nejvíc to jde protože jsem se do tebe zamilovala a věřím v tebe! V noci o tobě beznadějně sním, i když vím, že asi miluješ někoho jiného.

Je težké chtít odpověď, které se zároveň bojím a kterou zároveň tolik vyčkávám. Co je lepší? Doufat v něco krásné celý život nebo prožít smutné chvíle? A tak tu sedím, píši pár slov a myslím na to jaké by to bylo kdyby jsi byl můj. Kdybych mohla být ve tvém objetí a nekonečně tě milovat. Kéž by se můj nejtajnější, nejkrásnější sen splnil a stal by se skutečností.

 


a kdo mě miluje.
Jsi ten, který mě před zlým chrání
a před vším brání!
A za to tě, lásko, MILUJU!

 

Zacina noc a konci den, proto ti chci prat ten nejkrasnejsi sen.. Sen o nas jen.. My dva se tam libat budem, lasku si vyznavat a rychle pudem.. Pudem pryc protoze

 

Vyznání lásky

Láska je smutek i smích,

láska je ohřátý sníh,

láska je prvotní hřích.

Láska je zamilovaných škola,

láska tak sladce na všechny volá.

Láska je ta nejvzácnější kněžna,

láska je tak krásná a tak něžná,

Láskou se chvěješ jak ve větru strom,

láska když uhodí, je jako hrom.

Láska je nůž, co do srdce bodá,

láska je potřebná – jak pitná voda.

Láska je bolest a žal,

láska Tě pohání stále víc a dál.

Lásku strašně moc chceme,

za láskou všude všichni jdeme.

Láska někdy hodně bolí,

asi jak v ráně zrnko soli,

láska mě asi jednou skolí.

Láska je….......... KRÁSNÁ

 

 

 

 

 

Láska je věc, co sílu dodává, každičký den nějaká nastává. Každičký den něčí srdce zaplane. A tento žár jej pomalu uhrane. Laska umí dávat, láska umí brát. Ona může bolet, musí ale hřát. Láska je velká tíseň, je ale i sladká píseň. Láska je ohnivý tanec, je krásných květů voňavý svazec. Láska je vždy, láska [...]

 

 

 

 

 

Láska je růže, láska je trn. Co štěstí může? Zahladit drn. Milovat je toužit, milovat je žít. Vidět krásu růží, nechat druhé jít. Někdy chtějí odejít, někdy se zas vrátit, Smrt lásku nevrátí, jen smutek utopí. Láska je růže, láska je trn. Co štěstí může? Zahojit dost ran. SEIMI

 

Básnička - miluju

 

 

 

 

 

 

 

Tajemství
V tmavé noci rozzáří se miliony hvězd,
 ohňostrojem neskutečným pomáhají vést,
naše kroky po cestách, pro nás zatím neznámých,
co nám život uchystá, za láskou a poznáním.
Každý má svou šťastnou hvězdu, pod ní spatřil tento svět,
hlídá ho a ochraňuje, usměrňuje jeho let.
 
Hvězdička nám ukazuje, kterým směrem vykročit,
 vpravo,vlevo nebo rovně, kam máme správně zatočit.
Když noc vše něžně zahalí svým sametovým pláštěm,
 hvězdné nebe zazáří a s ním i ta naše,
nejkrásnější hvězdička, co svítí jasným světlem,
tak zářivá a maličká, k nám z nebe dolů slétne.
 
Paprskem svým světelným pohladí nás po tváři,
naše oči nádherné do noci se rozzáří.
Šeptá něžně:“Jsem tu s tebou, přišla jsem si povídat,
stačí jenom oči zvednout na nebe se zadívat.
Máš mě přímo nad hlavou, oči tvé tě povedou,
jsem zářivá a krásná, hvězda tvoje šťastná,
chtěla bych tě objímat, radost s tebou prožívat.“
 
Ulehněte do trávy a nechejte se vést,
morseovkou zářivou nejkrásnějších hvězd.
Na mechovém polštáři, můžete se oddávat,
všemu co vám do duše vesmír bude vetkávat,
něžně po svých nejlepších a nejrychlejších poslech,
poselství a moudrosti vám do života pošle.
Možná je i uslyšíte, když budete tiše,
uvidíte na sametu jak vám vesmír píše,
upřímně a bez váhání neustále vysílá,
odpovědi na otázky, na vše co vás zajímá.
 
Ten kdo jednou porozumí morseovce hvězd,
bude poutník na nejkrásnější ze životních cest,
s hvězdným nebem nad hlavou popluje si tiše,
s vědomím,že neustále mu vesmír básně píše.
Tajuplnou řečí svou, prostřednictvím hvězd,
moudrostí a láskou pomáhá ho vést,
po cestách i necestách, co mu život přichystá,
naději má jasnou,že půjde cestou krásnou.
 
Zrcadlo duše
(přijala Světluška 10.2.2008) 
Hledám sama sebe na cestě osudu, vím, že už zítra možná tu nebudu,
taková jaká jsem bývala dřív, smutek chci proměnit ve šťastný smích.
Má duše se novému poznání otvírá, strach ji teď na další cestu vpřed vyzývá,
ona mu moudrost svou nechce prozradit, srdce se musí s vesmírem poradit,
jak čelit strachu, bázni a napětí, když ke mně znovu v myšlenkách zaletí,
chtěla bych rozumět tomu, co prožívám, lásce a radosti umět se otvírat.
 
V srdci svém největší poklady ukrýváš, stačí když upřeně do něj se zadíváš,
ono tě povede a bude ti vyprávět, všechny ty příběhy starší než tenhle svět.
Pozorně naslouchej, co srdce vypráví,vzpomínky minulé mnoho ti napoví,
zklamání, bolesti, strach už tě nezraní, srdce tě dovede až k mostu Poznání.
Poznáš ten okamžik kdy na něj vstoupit, víš, že ta chvíle nedá se koupit,
je to ten kouzelný a vzácný dar, utkaný z moudrosti vesmírných čar.
 
Světlo tvé duše dotkne se cíle, ke splynutí srdcí už nadešla chvíle,
nechej je jít až k mostu Poznání, ať srdce duchovní, to živoucí ochrání
a živoucí srdce, ať může se projevit, v celé své síle, že stojí mu za to žít.
Síla tvých emocí bude ti pomáhat, moudrost tvých srdcí naplno poznávat,
jiskřičky radosti ohňostroj vytváří, světlo tvé duše teď naplno zazáří,
mozaiku barevnou pronese časem, protančí vesmírem světelným jasem.
 
Světlo a láska budou ti pomáhat,  do duše svou silou budou ti vetkávat,
kouzlo a moudrosti z dávných věků, otevřou brány k tajemným světům.
Od této chvíle vše co budeš prožívat, bude ti brány k tajemství otvírat,
co bylo ukryté znovu zas ožije a bude se rozvíjet, nabírat na síle.
Kolem se rozlije oceán moudrosti, hojnost ti přinese na vlnách radosti
a z hloubky vesmíru co v sobě nosíš, ukážeš ostatním k poznání mosty.
 
Ze tvých slov upřímných co budeš psát, láska je pohladí, budou ji znát,
paprskem světelným budeš je otvírat, moudrosti, poznání, budou se usmívat,
v obrázcích kouzelných tvá síla se znásobí, vesmír ti na každou otázku odpoví.
Podpoří všechno v čem s láskou se propojíš, ve správné chvíli tak ostatním napovíš,
že síla lásky a jedinečnost každé duše, svým světlem svět krásnější udělat může,
láska nám nabízí léčivou sílu, pomáhá nalézt a upevnit ztracenou víru.
 
Každý z nás kráčí po své cestě osudem, vybírá sobě, co bude a nebude,
srdce nám ukáže nejlepší cestu, duše nás vynese nahoru ke snům,
vesmír nás chrání a s láskou objímá, štěstí nám padá přímo do klína.
Jen na nás záleží zda budeme otvírat, k zázrakům dveře, radostně prožívat,
naplněni láskou svůj život jako dar, utkaný z moudrosti vesmírných čar.
Svou duši krásnou necháme rozeznít, ať v celé kráse může se projevit,
pak bude nám dáno vše, co si přejeme a na vlnách hojnosti s vesmírem splyneme.
 
Duchovní partner
( přijala Světluška   21.5.2008)
Máš všechno to co chceš i když se to nezdá, z nebe ti teď padá tvoje zlatá hvězda,
hlasem svého srdce nechej se teď vést, najde ti tu správnou v milionu cest,
dovede tě k tomu, o čem dávno sníš, svůj sen už máš na dosah, je blízko, ty to víš.
Brána tvého srdce otvírá se dokořán, světlo tvojí duše září do všech stran,
naplněni štěstím smíme spolu jít, v nekonečném prostoru, prostě jen tak být,
milováni štěstěnou smíme si teď užívat, všechny dary života, co nám vesmír přichystá…
 
Co si naše srdce mezi sebou předají, navždy spojí protiklady,
čistou láskou budou znít, protože my sami se tou láskou staneme,
v okamžiku nekonečném jeden s druhým splyneme
a jako světlo zářivé protančíme po hvězdách,
ohňostrojem barevným přikrášlíme hvězdný prach.
Otevřeme se přijímání a sami budeme darem, láskou něžnou, bez podmínek,
 staneme se rájem, patří k tobě, patří ke mně, každý je jí ozdoben,
na pramen lásky čisté v nitru svém jsi napojen, silou lásky léčivou,
kterou v sobě neseme, vyléčíme sebe, druhé a znovu cestu najdeme.
 
Ač zdá se křehká probouzí ten nejsilnější cit, v chrámu srdce otevírá touhu
 tvořit a chuť žít, je to síla nejmocnější, kterou vesmír má,
plyne řekou života, s láskou není nikdo sám,
posílá nám do cesty duchovního partnera, aby naše duše svůj obraz v něm viděla.
Když lásku v sobě najdeme v chrámu srdce svého,
životem pak půjdeme každý podle svého,
bezpečně nás povede, sílu svou nám odhalí, všechny rány vyléčí, naše těla uzdraví,
naplní se láskou naše srdce spojená, nezaleží zda jsou spolu nebo jsou si vzdálená.
 
Vždy nám bude na blízku, uslyší náš hlas, duchovní partner je součástí nás,
beze slov si předáváme všechno co je třeba, naučí nás přijmout sebe, ničeho se nebát,
naše duše vnitřním světlem navzájem se poznají,
spolu půjdou nekonečnem, láskou svou se pohladí.
Duše něžné souznění prožívají stále, jedna druhé stávají se nejvzácnějším darem,
dokonalé, zářivé, z čisté lásky stvořené, jedna druhé navzájem jsou si souzené,
spolu půjdou vesmírem, procestují časem, jedna druhou ochrání a bude jejím jasem.
                                      
Kdo jsme...
(přijala Světluška   17.6.2008) 
Je nás mnoho co víme víc, vidíme to, co pro ostatní není nic,
pro nás je obrazem barevné hojnosti, překrásného světla, štěstí a radosti,
v němž naše duše září a vzkvétá, lásku svou vysílá, ohňostroj světla.
Je volná a svobodná a letí si jako pták, stoupá si nahoru, až vzhůru do oblak,
tam promění se v maličkou tečku na obloze a zrcadlí svou krásu v něžné duze,
co nebe se zemí vždy spojuje, když slunce v kapkách deště svou píseň tancuje.
 
Protančí přes duhové mosty mezi nekonečnem a přítomností
a právě tehdy lze spatřit náš vnitřní svět, na chvíli prožívat to, co jsme tady a teď.
V zahradě naší duše jsou semínka ukrytá, zaseté do lásky poznání vykvétá,
v bohatou úrodu lásky a radosti, změní se v plody štěstí a moudrosti.
Leží zde ukryté vše, co jsme prožili, smíme sem nahlédnout, i když jen na chvíli,
před naším zrakem náš vnitřní svět ožívá, znovu si všechno můžeme prožívat.
Andělé nás bezpečně povedou přes mosty, v záblescích vědomí spatříme možnosti,
pod křídly andělů najdeme cestu sami k sobě, ke svým touhám a přáním, ke snům…
 
Staneme před sebou v celé své kráse, s duší svou oděnou světelným jasem,
ponořeni v nekonečném prostoru a čase, zní naše ticho jasným hlasem.
Ten okamžik souznění ač zdá se věčný, je malou jiskřičkou času, zábleskem jedinečným,
kdy spatříme sebe v dokonalosti a čistotě, že sami jsme láskou v Božské jednotě.
 
Cesta Lásky
(přijala Světluška   4.8.2008-16. 8.2008) 
Z bolesti se rodí poznání Lásky, tak k němu natáhni dlaně, roztáhni křídla a leť.
Všechno to, co je daleko před námi je „iluze“, to pravé je právě tady a teď.
Život nám stránky otvírá, v knize osudu smíme číst,
ten kdo se pozorně zadívá, bude číst popsaný list.
Najde v něm poznání - moudrosti, příběhy o síle a hrdosti,
otázky a odpovědi, hádanky i předpovědi,
tajné příběhy co psal sám čas, všechno je ukryté v každém z nás.
Čas přesívá zrnka písku v hodinách, tak prý se měří Lásky čas,
říká ten, kdo nevidí, že sám je Láskou, je všude, v každém z vás.
 
Až okamžiky klamných jistot pominou, ztichne svět,
zklidní se dech, zastaví se čas,
bolest nám pravdu odhalí a dá nám křídla pro náš let,
vstříc jdeme poznání, už není cesty zpět.
V té chvíli splyneme sami se sebou a uslyšíme Lásky hlas,
že sami jsme Láskou bezbřehou a oceán hojnosti je přímo v nás.
Stačí jen ruce natáhnout, nabrat ji do dlaní a z oceánu Lásky pít,
odvahu, pravdu a poznání, najít svou jistotu, vnitřní klid.
Hledáme důvody pro své iluze, domněnky a představy,
vymýšlíme si omluvy, tam kde jsme nejistí a váhaví,
bojíme se vlastních chyb a rozhodnutí a zastavit chceme čas,
to Láska nám oči otvírá, jde stále vedle nás,
i když slepí a nešťastní ztrácíme svou víru,
trpělivě čeká, až uslyšíme její hlas a přijmeme její sílu.
 
Otevře nám dveře k poznání, jemuž jsme stáli v cestě,
slzy nám bolest odplaví a očistí naše srdce,
v duši nám slunce zazáří, vše vyléčí mocný čas,
už víme, že i v nesnázích je Láska blízko nás.
Cesta Lásky je cestou životní, jen tak ho máme žít,
v tom je naše jistota, ona nám dává sílu být,
být Světlem, Láskou, Sám sebou, Andělem a Člověkem,
zvítězit i nad temnotou a spojit se s Láskou navěky.
Taková je cesta, Cesta Lásky…
 
Odpověď od Lásky 
Nehledej odpověď ve hvězdách, otevři se svému srdci,
není pravdou to, co vidí tvoje oči.
Láska je něžný dotyk souznění, co z čistého srdce pramení,
není hodna falešného citu, přemýšlej, co děláš z lásky, a co ze soucitu.
Odpovědět je složité, sama to víš, záleží co chceš opravdu slyšet, a co chceš skrýt,
 otevři srdce sama v sobě a odpověď přijde k tobě,
poznání pravdy, co přináší čas, utkané z pavučin v každém z nás,
nemusí dojít k tomu, že si je smetete, i tak vám bude dobře na světě.
 
I když jste vzdálení, přece jste si blízko, každý jste tam, kde máte své místo,
přemýšlej o tom, kde je tvé bezpečí, s kým je ti dobře, kdo důvěrou přesvědčí,
ochrání lásku tvou a má dost soucitu, aby mu stačilo, že on je tam, a ty jsi tu.
Daleko, vzdálení a přesto jste spolu, myšlenkou spojení, ve dne i v šeru,
esencí lásky oba jste spoutaní, tak si ji naber, vezmi ji do dlaní,
srdce si řeší, co mají si řešit, a tak se můžete jeden z druhého těšit,
svobodně, bez pout a závazků, dáváte sobě prostor pro lásku.
 
Už není nutné podléhat mámení, vždyť každý máte své citové zázemí,
rozděleni vzdáleností, ne však časem, společnou cestou jdete zase,
ty jsi tu a on tam, takový byl váš plán,
potkali jste se a pohlédli si do očí, není však nutné nechat se zotročit,
smysly a touhou co vydává se za lásku, polož si sobě tuhle otázku.
Láska vás potkává na každém kroku, oba vás spojuje na věky věků,
srdce se spojila duhovým mostem, přesto jste každý tím, kdo jste.
 
Milované Zemi
Jsme všechno a nic, když vše se mění, Bůh nás seslal na tuto Zemi,
tak jako kytka roste z hlíny, my všichni jsme živeni ze své víry.
Ta dává nám sílu ochránit planetu  a znovu vidět daleko do světů,
nám tolik vzdálených, kde máme své kořeny a přece jsme zůstali tady na Zemi.
Přichází doba velkého třesku a my máme probudit sebe ze snů,
máme se naučit zlobě předcházet a s láskou a úctou se Zemí zacházet.
Tak jako matka chrání své dítě i ona nám říká : „Miluji tě,
proč však mi děláš tolik bolesti, nemohu už ji déle unésti“.
 
Matka nás žádá, ať sílu najdeme, a ty co se trápí, ke světlu vedeme,
to pomůže obnovit ztracenou víru a Matce Zemi navrátí lásku a sílu.
Každý, kdo léčí srdce své z bolesti, pomáhá Matce tu tíhu unésti,
čím více odvahy k léčení najdeme, Matku svou ke světlu společně zvedneme.
Spojme své ruce, až splyneme v objetí, řetězec semknutý, Zemi pak obletí,
ve světelném náručí všichni se octneme,
mír s láskou nás ochrání, všichni klid najdeme.
Země se vyléčí i nám bude dobře, spojeni, v bezpečí, na Svaté hoře,
posel se objeví a zprávy přinese, nad obzorem nový svit se otevře,
zahoří barvami, jak malířův plášť a navždy se vyléčí zloba a zášť.
 
Nastane doba lásky a smíchu a svět se vyléčí, budeme žít v míru,
v míru a bezpečí své blízké najdeme, v objetí laskavém znovu se přijmeme,
všechno, co bylo zůstane v nás, rány nám vyléčí láska a čas.
Budeme se radovat z našeho prozření a Bůh nás odmění za naše snažení,
Země si oddechne a bude jí dobře, my budeme ji uctívat, tam na Svaté hoře,
skloněni k zemi, pak vzhlédneme k nebi, spojeni v jednotě, s vesmírem celým.
V nekonečné lásce a tichu uslyšíme hlas: „Poděkujete sobě, pomohli jste včas.“
 
Pohár Lásky
Zářivé světlo tvých očí zažehne plamen svíce,
a Večernice na obloze noční, jak svůdná tanečnice,
okouzlí každého, kdo k ní zvedne oči a smočí svou duši v noci vášnivé,
v  poháru vášně a touhy, co noc mu nalije.
Celý svět bude tančit ten tanec touhy a vášně smyslné,
pod rouškou tmavé noci, květ lásky se znovu rozvine,
omamná vůně růží, už vábí srdce hlas,
odloží každý, co ho souží, a přijde lásky čas.
Jak milé pohlazení, tak budou znít slova z našich úst,
v sobě najdeme zalíbení a s pravdou budeme růst,
to muž a žena v nás, se znovu setkají,
společně přijmou každý svou část a dar lásky si předají.
Pak splynou v jeden proud lásky čisté a nevinné
a spojeni navždy v jeden svět,
květ růže svou krásu naplno rozvine, už nebude cesty zpět.
A pod vládou lásky, mocné a čarovné, srdcem se necháme vést,
vepsané v červáncích, až kouzlo noci pomine, budeme číst poselství z hvězd.
 
Cesta ženy
Otevři své srdce a sleduj paprsek duhový, on cestu ti ukáže a v mnohém ti napoví,
přes mosty světla tě dovede k místu, kde budeš vše číst na starém listu,
ten svitek pradávný se před tebou rozvine, jen na malou chvíli si vzpomeneš na jiné,
na místo, kde byla tvá duše, královnou mocné a veliké říše.
Tam kde kdysi kvetla růže rudá a temný měla květ, jí chodil se klanět celý svět,
ta růže je znamením z dávných věků , že v bolesti pramení láska k světu,
ona ji vpíjí do sebe a temný její květ, ji vysílá do nebe a světlem ji vrací zpět
a v rudém jejím květu se tvář plná zoufalství, mění v něhu.
 
Královna v plášti, moudrostí věků oděná, v modravém závoji, korunkou zdobená,
vyslechne každé bolavé srdce a nabídne lásku a pomocné ruce,
teď přichází znovu tam z dalekých hvězd a poselství růže nám pomáhá vnést,
do našich světů, s úctou k životu a s nadějí přijmout víru tu ,
kterou nám otvírá naše srdce a s láskou nám podává pomocné ruce.
Královna v modrém plášti, nás léčí z lidské zášti
a otvírá srdce odpuštění, to je lék pro naši Zemi,
v posvátné úctě k sobě i tobě, provází nás všechny v této době,
zvedněte oči ke hvězdám a dívejte se do všech stran,
přichází chvíle probuzení, ohňostroj barev, okouzlení,
jak bájný Fénix povstává z popela, pravda, co změní vás docela
a život svou číši nabízí každému, kdo toužebně čeká na změnu.
 
Otevřete svou cestu k lásce a blízkosti, s odvahou pohlédněte do tváře lidskosti,
se srdcem upřímným a v plné síle, najděte smysl a životní cíle,
pro blaho všeho a všech lidí, začněte tvořit to, co srdce vidí,
láskou a uznáním srdce vás povede, Královna je tu pro mě i pro tebe,
miluje každého a kdo se jí nestraní, s láskou a péčí ho vždycky ochrání,
přijme tvé prosby, vyslechne přání, Nebeská Matka je tady s námi.
 



 

 

Je večer...a já koukám na nebe. Zavřu oči...a myslím jen na Tebe. Vidím Tvou tvář, Tvoje oči, Tvůj úsměv. Vidím Tebe! Nebe je tmavé a já hledám hvězdu. Tu, která září jako Ty - když se usměješ. Tu, na kterou když pohlédneš, rozehřeje Tvoje srdce, jako Ty - když Tě někdy potkám. Tu, která jde všude s Tebou, ať se pohneš kamkoliv. Hledám tu Tvoji, aby šla vedle té mé! Tak jako bych si přála mít Tebe vedle mně. Vím, že je to bláznovství. Tohle se přece nikdy nestane. Ale i přesto bych chtěla abys veděl, že jsem ráda, když se na mě usměješ. Zahřeješ mé srdce...Mě! Jedna smutná hvězdička

 

 

 

Venku je krásně, když svítí slunce a já chci psát básně, o krásné dívce. Ty jsi dívkou krásnou, která oslnila mojí mysl, to Ty jsi světa spásou, mému životu dáváš smysl. Tvůj úsměv rozveselí svět, Tvé oči pěkné jsou, jako nejkrásnější růže květ, který svítí nudnou tmou. Chtěl bych s Tebou jít, krajinou toulat se jen a nápoj lásky pít, tak to je můj sen.